Tento příběh začal někdy na počátku třetího tisíciletí, v roce 2001 nebo 2002 a jeho dokončení se datuje v roce 2009. Potvrzuje to starou známou věc, že se vstřícnost, přátelská gesta a  ochota jednou v dobrém zase vrátí.

      Jeli jsme tenkrát ještě s naší "Liazkou Jessicou" po velké planině v Patagonii, kde je řídké osídlení a půl dne trvá cesta mezi jednotlivými místy, kde se nachází aspoň nějakán civilizace a  hlavně čerpací stanice, kde je možné doplnit naftu. Za půl dne se projede nafty hodně a tak jsou to velice důležitá, spíše nezbytná, místa na naší trase. V osadě Tres Lagos jsme tankovali po půldenním přejezdu a měli jsme dost naspěch, potřebovali jsme dojet až pod masív Fitz Roy. Při placení mi starší pán začal vyprávět nějaký příběh a vyptával se na Evropu, zkrátka jsme byli v tom okamžiku a v té pustině vítaným rozptýlením a zdrojem informací jak z Argentiny či Jižní Ameriky, tak z Evropy. Dostali jsme se až k tomu, že sbírá mince a z České republiky nemá vůbec žádné a z Evropy minimum. Měl jsem naspěch, čas nás tlačil a já jsem si musel prohlížet různé mince kterých měl plný stolek. Pak přišla žádost, zda nemám nějaké mince pro něj. Po třech měsících cestování někdy ani nevím kde mám věci, a teď jsem měl začít hledat peněženku s českými korunami. Nechtěl jsem ale pána zklamat, ten pohled plný očekávání přicházející exotické měny nešel zklamat. I on už viděl že spěcháme, ale nakonec jsem mu dal hrst různých mincí a on s obrovskou radostí odcházel ke svému stolku kam peníze obřadně uložil a mával nám tak dlouho, dokud jsme na sebe viděli.

     Pokračování příběhu na podzim roku 2009. Už nejedeme s Liazkou, ale máme nové Volvo.Opět cesta v Patagonii a v Argentině krize s naftou. Stávkují ve zpracovatelských závodech i v dopravě. Projíždíme některé úseky jen s obtížemi. Na čerpacích stanicích dostáváme příděl jen 40 litrů, někde 50 a tak to po kouskách projíždíme s maximálním vypětím. Cesta nás dovedla až do městečka Perito Moreno, které je ztraceno v pustině. Jsou tady tři čerpací stanice a nemají co nabídnout. Vlastně konec cesty, napadá nás! Stojíme u čerpací stanice YPF a čekáme na zázrak. Nervozita mezi klienty začíná být hmatatelná, jsme vázáni na letenky a hrozí zkracování programu a změny trasy. Promlouvám s obsluhou, jestli se nedá někde nějaká nafta tzv. vykouzlit nebo vyškrábnout. Nabízím úplatek, přemlouvám a nakonec se mi dostává odpovědi: "Počkej, až odjede šéf."  Po odjezdu šéfa nastala akce. Měření ocelovými tyčemi kolik je v které nádrži zůstatek, odkud to půjde, odkud ne atd. Byla přinesena ruční čerpadla, barely a všechno se rozjelo. Za tři hodiny odjíždíme s naftou, která nám vystačí na cestu asi tak na půl dne. Opět se posouváme dál přes pampu směrem k další výspě civilizace. V podvečer přijíždíme do osady Tres Lagos. Tam nám mladík u stojanu sděluje, že dostaneme 50 litrů, což je pro nás na dojezd pod Fitz Roy málo. Diskutujeme zda by nešlo víc, ale je neoblomný. V tom vychází z budovy starší pán a povídá: "Tebe já znám, tys mi tady jednou nechal peníze z Evropy, ale byl jsi tady s jiným autem. Dej mu plnou, Mario,  to je můj přítel."

       Cesta už potom probíhala tak jak měla, a já jsem měl radost, že mám uprostřed argentinské pustiny kamaráda, který nám pomohl v situaci, kdy jsme to opravdu potřebovali. A to jen proto, že jsem si pro něj našel chvilku a věnoval jsem mu hrst mincí. Takže i v Argentině se dá natankovat za korunu českou.