Faerské ostrovy I. - Island a Faerské ostrovy 2013

Island a Faerské ostrovy 2013
Faerské ostrovy I.

Ahoj kamarádi, přátele cestování a všichni koho zajímají více či méně vzdálené kraje. Po delší odmlce, která byla způsobena návštěvou sice evropské, ale přesto dosti vzdálené země, se opět dostávám k tomu, abych se s vámi podělil o své zážitky a postřehy. Island je položen uprostřed Atlantického oceánu a leží těsně pod polárním kruhem. Jeho severní břehy omývá Severní ledový oceán. Je nejmenším ze všech světových oceánů a má i nejmenší průměrnou hloubku. Ale to ještě musíme chvilku počkat. Cestou na Island se totiž zastavíme na Faerských ostrovech.

Faerské ostrovy jsou úžasné, deštivé, zelené a plné ovcí. Právě kvůli nim se jim přezdívá Ovčí ostrovy. Souostroví je tvořeno 18 ostrovy, 11 ostrůvky a 779 malými skalnatými ostrůvky. My navštívíme dva ostrovy, Streymoy a Eysturoy. Streymoy znamená v překladu „Ostrov proudů“. Je to podle mořských proudů v okolí ostrova a podle vodních toků a vodopádů na ostrově. Leží na něm i hlavní město Tórshavn. Název města pochází od boha bouře a blesků v severské mytologii Thór a od skandinávského slova pro přístav - Havn, znamená tedy doslova "Thórův přístav". Domov tady má i velká loď, která vozí turisty mezi Evropou, Faerskými ostrovy a Islandem. Jmenuje se Norrona a její přistání je vždycky velkou událostí a faeřané jsou na ni patřičně hrdí.

Hlavní město Torshaven

Tórshavn je velmi bohatý na srážky, průměrný roční úhrn srážek činí kolem 1 500 mm. Mezi říjnem a březnem se také nejčastěji vyskytují srážky, průměrně 28krát za měsíc. Sníh tu není moc častý, přesto je ročně kolem 30 dnů zasněženo tenkou vrstvou sněhu. Součástí města a přístavu je poloostrov Tinganes na kterém jsou pozůstatky pevnosti. Ve městě je pěkné akvárium, muzea, kostely kavárny a další objekty určené k prozkoumání zvídavými turisty.

Norrona

Jihozápadně od Tórshavnu leží významné faerské historické a kulturní místo Kirkjubøur. Ve středověku to byla nejbohatší a největší farma na Faerských ostrovech. Mořské proudy tady vyplavovaly dřevo, které bylo na bezlesých ostrovech velmi ceněno. Rovněž i chaluhy, ty se používaly jako hnojivo pro podporu růstu obilí. Zajímavou stavbou je „nedokončená katedrála“. Na přelomu třináctého a čtrnáctého století ji začal stavět biskup Erlendur, ale vypukly spory a stavba se zastavila. V únoru 1772 se na ni zřítila kamenná lavina a zničila západní stěnu. Dnes se tento největší pozůstatek takovéto stavby opět upravuje a je zastřešen a provádí se rekonstrukce.

Zajímavý je i kostelík z roku 1111, kostel sv. Olava. Díky nezdaru s katedrálou, sloužil jako náboženské centrum na ostrovech. Proběhly na něm, dvě rekonstrukce. Při první byla přestavěna okna, aby vypadala více goticky a při druhé byly složitě vyřezávané lavice odvezeny do Národního muzea v Kodani. Také tady bývalo cihlami obezděné malé okno u vchodu. V době, kdy byla na ostrovech lepra, tudy naslouchali nemocní bohoslužbě. Dnes už je okno zazděné.

… no a tady mi přespáváme na břehu zátoky u těchto zajímavostí. To vždycky, když přistaneme s tou velkou lodí Norrona a pak si Faerské ostrovy pořádně prohlédneme. Přijíždíme v noci, ale jelikož je tady v létě dlouho vidět, můžeme začít s prohlídkou třeba hned. Ráno, po vydatné snídani navštívíme zajímavosti, projdeme se po okolí a podíváme se na to, jak se tady žije dnes. Malé domky s drnovou střechou jsou pro nás velkou zajímavostí, hlavně jejich údržba. Se sekačkou to asi nepůjde, tak snad nahoru vysadí ovce a nechají je napást. Poté si dáme kávičku nebo grog v hotelbuse a pokračujeme v poznávání.

Katedrála sv. Magnuse v Kirkjuboru, budova farmy a v pozadí kostelík sv. Olava.

Kostel sv. Olava v Kirkjuboru

Interiér kostela sv. Olava

Ráno v Kirkjuboru

Vesnice Leynar s písečnou pláží

Jedeme po ostrově Streymoy s krásnými výhledy na fjordy a zátoky, kterých je tady nepřeberné množství. Zvláště, když nám přeje sluníčko, to je potom radost se dívat po okolí. Například na fjord Kalbaksfjordur, nebo na vesničku Leynar, s krásnou písečnou pláží, na které se místní lidé v „teplých“ dnech koupou. Vzhledem k teplotám, si určitě na tuto radůstku nechám zajít chuť. Ale vesnička nad pláží s malebnými, travou porostlými střechami, je opravdu k pomazlení.

Více fotek bude ke zhlédnutí ve fotogalerii na konci tohoto článku.

Naše další cesta vede do vesnice Vestmanna, kde se jezdí na výlet lodí k útesům a pozorovat ptáky. Těch je na ostrovech nepřeberné množství. Já už jsem na tomto výletě byl a tak jsem si šel prohlédnout rybářskou vesnici s přístavem a se spádovou elektrárnou. Zajímavé stavební techniky a architektura, pěkné pohledy na přístav a příjemné prostředí je jako stvořené na krátkou procházku s fotoaparátem. Zajímavý je i plánek veřejných záchodků. To svědčí o tom, jak si tady váží životního prostředí. U nás je problém vůbec nějaké najít.

Přístav ve vesnici Vestmanna

Spádová elektrárna ve Vestmanna

Plánek veřejných záchodků

Po návratu z výletu přejíždíme na druhou stranu ostrova do vesničky Tjornuvík, ale ještě se podíváme do jedné malé, ale zajímavé vísky. Jmenuje se Kvívik a leží na břehu průlivu Vestmannasund. Je to díky své poloze nejúrodnější místo na ostrovech a i proto tady byla v 11. století velká farma. V 90. letech minulého století, tady byly odkryty její rozvaliny. Přes vesničku teče svižný potok, který je lemován pěknými upravenými domy a na jeho břehu stojí kostelík. V zahrádkách roste rybíz, takže nám to trošku připomíná domov. Na výrobu rybízového vína to ale není.

Přes průliv Vestmannasund je vidět na ostrov Vágar, kde je jediné letiště na Faerských ostrovech. Najít tady kousek rovného území není nic jednoduchého. Na tento ostrov vede podmořský tunel.

Vesnička Kvívik, ukrytá v údolí, za ní napravo ostrov Vágar

A teď hurá do Tjornuvíku. Budeme tam nocovat a prozkoumáme toto nádherné místo. Tady to mám moc rád, je tady krásně. Poloha vísky je přímo perfektní a okolí se líbí snad každému. Dá se chodit po zelených, potůčky protkaných kopcích, nebo si jen tak sednout do zátoky a pozorovat racky a hlavně je tady krásný výhled na zajímavé skalní útvary, „Obr a čarodějnice“. Jsou umístěny na konci zátoky, tam kde začíná volné moře. Stojí proti malému poloostrovu Kollur na konci sousedního ostrova Eysturoy. Podle pověsti si jeden islandský obr usmyslel, že přitáhne ostrovy blíže k Islandu. Hodil přes Kollur těžké lano a se svojí ženou, čarodějnicí, se snažili ostrovy odtáhnout. Stoupli si do moře a tahali, seč mohli. Táhli celou noc, ale moc se jim to nedařilo. Až je zastihlo denní světlo a s doteky prvních paprsků zkameněli. Rozhodně stojí za snímek a každý si jich odveze opravdu hodně. Často se mění světlo, mraky a mlha, takže je pohled na ně pokaždé jinačí, ale vždy velmi zajímavý, i v noci. A ráno, když v hotelbuse snídáme, poskytují nám krásnou kulisu, neopakovatelnou.